Památník Ferdinanda Peroutky
Památník Ferinanda Peroutky tvoří slovo PŘÍTOMNOST. Tento pojem je pro Peroutku charakteristickým, nejen tím, že tvoří název jednoho z nejvýznamnějších děl legendárního novináře - deník Přítomnost, ale charakterizuje také celou tvorbu i osud autora.
Ve své praxi se neoblomně zabýval každodenním mapováním aktuálního dění - přítomnosti. Ta byla v jeho případě velmi proměnlivá a socio - politické dění se silně odráží v jeho literární tvorbě, názorech a životních postojích.
Důležitým momentem je také úhel pohledu a změna perspektivy na nahlížené skutečnosti v čase a schopnosti je interpretovat. Díky jeho ustavičným a každodenním komentářům a ovlivňování přítomnosti, jsme v rámci delšího časového úseku - jeho života - schopni skrze jeho dílo utvořit si představu celé epochy od první republiky, přes 2. světovou válku až po nástup komunismu.
Nahlížení a nalézání správného úhlu pohledu, je téma, které návrhovaný památník vyzdvihuje a interpretuje jej skrze sochařské typografické dílo umístěné v prostoru parku. Umístění uměleckého díla svými kompozičními osami propojuje dům ve kterém Ferdinad Peroutka žil s plochou parku Portheimka a objekty kostela Sv. Václava a Diezenhoferova letohrádku.
Sochařský objekt je tvořen z deseti písmen “narovnávajících” perpektivu. Jde o využití optické iluze - natažení písmen v prostoru dává možnost lidskému oku vidět písmo z určitého místa nezdeformovaně. Jde o vizuální hru, která pracuje s exaktním geometrickým umístěním a vyžaduje návštěvníka, který svým pohybem aktivuje vizuální proměnu textu. Lesklá povrchová úprava umožňuje objektům odrážet v sobě své okolí a proměńovat se tak v závisloti na počasí, denní době nebo ročním období.
Jde o minimalistickou typografickou skulpturu, která však díky perspektivní deformaci vytváří rozměrný plochý objekt, který má přízemní charakter. Snahou je nevytvářet vizuální ani prostorovou bariéru. Naopak jeho osy směřují a propojují okolní objekty do jediného ohniska. Příhodné je také umístění ohniska sochy, tedy čitelnosti sdělení. Jde o místo kudy Peroutka vcházel ze svéhu domu do parku. To se nachází v místě rozdvojení cest, kdy je potřeba udělat rozhodnutí, kterou cestou se vydat. Následně se tak pohybem chodce srozumitelnost ztrácí a různě se deformuje, ačkoli je přítomnost stále fyzicky přítomná.
Pointou je pomíjivost, čitelnost pouze v okamžiku, na správném místě a neuchopitelnost přítomné chvíle a skutečnosti. Mělo by dojít k uvědomnění si přítomné chvíle. Proporce a technické řešení nabízí návštěvníkům parku možnost fyzické interakce.
Přítomnost je pomíjívá a většinu času je pro nás neuchopitelná a neviděná. Záleží na správném úhlu pohledu. Ať žije odkaz Ferdinanda Peroutky.
Soutěžní návrh - 2. cena